VŠE  SE  VYŘEŠÍ  V  OTCOVĚ  NÁRUČÍ

Na závěr Svatého roku milosrdenství, na slavnost Krista Krále 20. listopadu, podepsal papež František apoštolský list Misericordia et misera (Milosrdenství a ubožačka).

Misericordia et misera (Milosrdenství a ubožačka) – tato dvě slova užívá sv. Augustin, když komentuje setkání Ježíše a cizoložné ženy (Jan 8,1-11). Nemohl najít krásnější a přiléhavější výraz, který by umožnil chápat tajemství Boží lásky, jež vychází hříšníkovi vstříc: „Zůstali pouze ti dva: ubožačka (misera) a milosrdenství (misericordia).“ Kolik Boží slitovnosti i spravedlnosti obsahuje tento příběh! Z něho plynoucí ponaučení osvěcuje závěr mimořádného Svatého roku milosrdenství a ukazuje cestu, po které jsme povoláni se ubírat v budoucnosti.

Tato evangelní pasáž může být právem pojata jako obraz toho, co jsme ve Svatém roce slavili: čas milosrdenství, jež máme ve svých společenstvích slavit a prožívat i nadále. Milosrdenství totiž nemůže být jakousi vsuvkou v životě církve, nýbrž samotnou její existencí. V milosrdenství se zjevuje všechno; všechno se vyřeší v milosrdné Otcově lásce.

Milosrdenství v liturgii

Nyní, po skončení tohoto Svatého roku, je čas pohlédnout vpřed a pochopit, jak nadále věrně, radostně a nadšeně zakoušet bohatství Božího milosrdenství. Na prvním místě jsme povoláni milosrdenství slavit. Kolik bohatství je přítomno v modlitbě církve vzývající Boha jako milosrdného Otce! Při liturgii se milosrdenství nejen opakovaně připomíná, ale skutečně přijímá a prožívá. Od začátku do konce se při slavení eucharistie objevuje milosrdenství v dialogu mezi modlícím se shromážděním a Otcovým srdcem, které se raduje, když může prokazovat svou milosrdnou lásku. Po úvodním úkonu kajícnosti a po zvolání „Pane, smiluj se“ následuje ihned ujištění: „Smiluj se nad námi, všemohoucí Bože, odpusť nám hříchy a doveď nás do života věčného.“ V této důvěře se obec shromažďuje v Pánově přítomnosti zejména v posvátný den vzkříšení. Mnohé mešní vstupní modlitby se dovolávají velkého daru milosrdenství.

Význam homilie

V této souvislosti nabývá zvláštního významu také naslouchání Božímu slovu. Každou neděli se slovo Boží hlásá křesťanské obci, aby byl den Páně naplněn světlem, které vyzařuje z velikonočního tajemství. Při slavení eucharistie jsme svědky opravdového dialogu mezi Bohem a jeho lidem. V biblických čteních se totiž znovu odvíjejí dějiny naší spásy prostřednictvím neustálého díla hlásaného milosrdenství. Bůh s námi dodnes mluví jako s přáteli, „stýká se“ s námi, aby nám daroval své společenství a ukázal nám cestu života. Jeho slovo tlumočí naše prosby a starosti i plodnou odpověď, abychom mohli konkrétně zakusit jeho blízkost. Velkou důležitost má homilie, kde je pravda doprovázena krásou a dobrem, aby rozechvěla srdce věřících tváří v tvář nezměrnosti milosrdenství! Velice prosím o přípravu na homilie a pečlivé kázání. Bude tím plodnější, čím více kněz zakusí sám na sobě Pánovu milosrdnou dobrotu. Oznamovat jistotu, že nás Bůh miluje, není řečnické cvičení, nýbrž podmínka věrohodnosti vlastního kněžství.

Žít milosrdenství je proto hlavní cestou k tomu, aby se homilie stala pravou zvěstí útěchy a obrácení v pastoračním životě. Bible je velký příběh, který podává divy Božího milosrdenství. Každá stránka je prostoupena láskou Otce, který chtěl, počínaje stvořením, vtisknout do vesmíru znamení své lásky. Duch Svatý slovy proroků a mudroslovných spisů utvářel dějiny Izraele v poznání Boží něhy a blízkosti, navzdory nevěrnosti lidu. Ježíšův život a jeho kázání určujícím způsobem poznamenávají křesťanské společenství, které pochopilo své poslání na základě Kristova mandátu být trvalým nástrojem jeho milosrdenství a jeho odpuštění. Prostřednictvím Písma svatého uchovávaného v živé víře církve Pán nadále mluví ke své nevěstě a ukazuje jí stezky, jimiž se ubírat, aby evangelium spásy dosáhlo ke všem. Hluboce si přeji, aby Boží slovo bylo stále více slaveno, poznáváno a šířeno – a jeho prostřednictvím se tak mohlo lépe chápat tajemství lásky, která proudí z tohoto zdroje milosrdenství. Bylo by vhodné, aby každé společenství jednu neděli liturgického roku obnovovalo závazek šíření, poznávání a prohlubování Písma svatého, jednu neděli věnovanou cele Božímu slovu k porozumění onoho nevyčerpatelného bohatství, které pochází z neustálého dialogu Boha a jeho lidu.

Láska přikrývá hříchy

Milosrdenství se zcela zvláštním způsobem slaví ve svátosti smíření. To je chvíle, při níž cítíme objetí Otce, který nám vrací milost být znovu jeho dětmi. My jsme hříšníci a neseme si s sebou tíhu rozporu mezi tím, co bychom chtěli dělat, a tím, co konkrétně děláme. Avšak milost nás ale vždycky předchází a bere na sebe tvář milosrdenství, které je účinné ve smíření a odpuštění. Bůh dává pochopit svoji nezměrnou lásku právě vzhledem k naší hříšné existenci. Milost je silnější a překonává každý možný odpor, protože láska všechno přemáhá. Ve svátosti odpuštění ukazuje Bůh cestu návratu k němu a vybízí, abychom znovu zakusili jeho blízkost. Je to odpuštění, které můžeme získat především tím, že začneme žít lásku. Připomíná to také apoštol Petr, když píše, že „láska přikrývá všechny hříchy“ (1 Petr 4,8). Jedině Bůh odpouští hříchy, ale žádá také od nás, abychom byli ochotni odpustit druhým, tak jako On odpouští nám: „Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům“ (Mt 6,12). Smutné je zůstat uzavřeni v sobě a neschopni odpustit! Pak převáží zahořklost, vztek a pomsta, jež činí život nešťastným a maří radost ze snahy o milosrdenství.

Misionáři milosrdenství

Zkušeností milosti, kterou církev ve Svatém roce velmi účinně prožívala, se zajisté stala služba misionářů milosrdenství. Jejich pastorační působení jasně ukázalo, že Bůh nestaví žádné hranice těm, kdo jej s kajícím srdcem hledají, protože všem vychází vstříc jako Otec. Přijal jsem mnohá radostná svědectví z nového setkání s Pánem ve svátosti zpovědi. Neztrácejme příležitost žít víru také jako zkušenost smíření. „Smiřte se s Bohem!“ (2 Kor 5,20) je výzva, kterou pronáší apoštol i v naší době, aby každému věřícímu ukázal moc lásky, která vytváří „nové stvoření“ (2 Kor 5,17). Vyjadřuji svou vděčnost každému misionáři milosrdenství za tuto cennou službu poskytující účinnou milost odpuštění. Tato mimořádná služba nicméně nekončí zavřením Svaté brány. Přeji si totiž, aby nadále pokračovala, dokud nebude vydána nová dispozice jako konkrétní znamení, že milost Svatého roku je v různých částech světa nadále živá a účinná.

Velkodušní zpovědníci

Kněze opět vybízím, aby se s velkou péčí připravovali ke zpovědní službě, která je pravým kněžským posláním. Vřele vám za vaši službu děkuji a prosím vás, abyste byli přívětiví ke všem, dosvědčovali otcovskou něhu navzdory závažnosti hříchu, byli ochotni pomáhat při reflexi nad spáchaným zlem, byli srozumitelní při představování mravních principů, ochotní doprovázet věřící při pokání a trpělivě s nimi držet krok; abyste byli jasnozřiví při rozlišování každého jednotlivého případu a velkorysí v udělování Božího odpuštění. Jako Ježíš před cizoložnou ženou volil mlčení, aby ji zachránil před smrtí, tak také kněz ve zpovědnici ať má velkodušné srdce a uvědomuje si, že každý kajícník jej odkazuje k jeho osobní situaci, totiž že je sám hříšníkem i služebníkem milosrdenství. My zpovědníci máme zkušenost mnoha konverzí, které se odehrávají před našimi zraky. Cítíme proto zodpovědnost za gesta a slova, která se mohou dotknout hloubi srdce kajícníka, aby objevil blízkost a něhu odpouštějícího Otce.

Nepromarněme tyto chvíle svým jednáním, které by mohlo prožitek kýženého milosrdenství překazit. Spíše pomáhejme osvěcovat prostor osobního svědomí nekonečnou Boží láskou. Svátost smíření potřebuje znovu najít své ústřední postavení v křesťanském životě. A proto je zapotřebí kněží, kteří dají svůj život do služeb usmíření, takže nikomu, kdo upřímně lituje, není bráněno přistoupit k lásce Otce, který čeká na jeho návrat, a všem je nabízena možnost zakusit osvobozující sílu odpuštění. Vhodnou příležitostí může být iniciativa nazvaná 24 hodin pro Pána před 4. postní nedělí, která již měla ohlas v mnoha diecézích a zůstává silným pastoračním momentem vedoucím k intenzivnějšímu prožití svátostné zpovědi.

Zplnomocnění kněžím

Podle tohoto požadavku, aby mezi prosbou o smíření a Božím odpuštěním nebyla žádná překážka, uděluji od nynějška všem kněžím zplnomocnění rozhřešovat v síle kněžství ty, kdo spáchali hřích umělého potratu. To, co jsem udělil omezeně na období Svatého roku (srov. List vyhlašující odpustky Svatého roku milosrdenství, 1. září 2015), platí nyní bez časového omezení navzdory čemukoli, co by tomu odporovalo. Chtěl bych zdůraznit veškerou svojí silou, že umělý potrat je těžký hřích, protože ukončuje život nevinného. Se stejnou silou nicméně mohu a musím potvrdit, že neexistuje žádný hřích, který by Boží milosrdenství nemohlo dostihnout a zničit, pokud nalezne litující srdce, které prosí o smíření s Otcem. Každý kněz ať se stane vůdcem, oporou a útěchou při doprovázení kajícníků na této cestě zvláštního smíření. Ve Svatém roce jsem dovolil věřícím, kteří z různých důvodů navštěvují kostely spravované kněžími Bratrstva sv. Pia X., aby přijímali platně a dovoleně svátostné rozhřešení svých hříchů. Kvůli pastoračnímu prospěchu těchto věřících a v důvěře v dobrou vůli jejich kněží, aby bylo s pomocí Boží obnoveno plné společenství v katolické církvi, stanovuji na základě vlastního rozhodnutí, že toto zmocnění platí i mimo dobu Svatého roku až do nových dispozic v této věci.

Světový den chudých

Během Svatého roku, zejména o „pátcích milosrdenství“, jsem se mohl dotýkat rukama mnohého dobra, které je ve světě. Často je nepoznáno, protože se uskutečňuje diskrétně a mlčky. I když se do zpravodajství nedostane, přesto existuje mnoho konkrétních skutků dobra a něhy určených těm nejmenším a bezbranným, nejosamocenějším a opuštěným. Opravdu existují šiřitelé činorodé lásky, kteří nezapomínají na solidaritu s těmi nejchudšími a nejnešťastnějšími. S vděčností myslím na množství dobrovolníků, kteří denně obětují svůj čas, aby jejich odevzdáním vycházela najevo přítomnost a blízkost Boha. Jejich služba je ryzím dílem milosrdenství. Ve světle „Jubilejního dne sociálně marginalizovaných“, kdy se ve všech katedrálách a svatyních světa uzavíraly brány milosrdenství, mne napadlo, že jako další konkrétní znamení tohoto mimořádného Svatého roku by se v celé církvi mohl ustanovit na 33. neděli liturgického mezidobí Světový den chudých. Bude to nejvhodnější příprava ke slavnosti Ježíše Krista Krále, který se ztotožnil s maličkými a chudými a bude nás soudit podle skutků milosrdenství (Mt 25,31-46). Bude to den, který pomůže komunitám i každému pokřtěnému uvažovat nad chudobou jakožto jádrem evangelia a nad tím, že dokud Lazar leží přede dveřmi našeho domu, nebude moci nastat spravedlnost ani sociální smír. Tento den bude zároveň ryzí formou nové evangelizace (Mt 11,5), která bude obnovovat tvář církve. (Plné znění na www.radiovaticana

 

MILOSRDNÍ  JAKO  OTEC

„Jak toužím po tom, aby byly nadcházející roky proniknuté milosrdenstvím, aby se vyšlo vstříc každému člověku a přinesla se ke každému Boží dobrota a něha!“ Tato slova píše papež František v bule, jíž vyhlásil mimořádný Svatý rok milosrdenství. Mottem roku, který začíná 8. prosince 2015 a skončí 20. listopadu 2016, je „Milosrdní jako Otec“.

Modlitba papeže Františka pro Svatý rok milosrdenství:

Pane Ježíši Kriste,
učil jsi nás být milosrdnými,
jako je milosrdný nebeský Otec,
a řekl jsi nám, že kdo vidí tebe, vidí Otce.
Ukaž nám svou tvář a budeme spaseni.

Tvůj láskyplný pohled
osvobodil Zachea a Matouše z otročení penězům,
cizoložnici a Marii Magdalénu
od hledání štěstí jen ve stvořených věcech,
přiměl Petra plakat, když tě zradil,
a zaručil kajícímu zločinci ráj.
Dej, ať každý z nás
slyší tvá slova určená samařské ženě,
jako bys je říkal nám:
„Kdybys tak znala Boží dar!“

Ty jsi viditelnou tváří neviditelného Otce,
Boha, který projevuje svou všemohoucnost
nejvíce odpouštěním a milosrdenstvím:
dej, ať je církev pro svět tvou viditelnou tváří,
tváří svého Pána, vzkříšeného a oslaveného.

Tys chtěl, aby také tvoji služebníci
byli podrobeni slabosti,
a tak mohli soucítit s těmi,
kdo se potýkají s nevědomostí a omylem:
dej, ať každý, kdo se s jediným z nich setká,
zakusí, že ho Bůh očekává, miluje a odpouští mu.

Sešli svého Ducha
a posvěť nás všechny jeho pomazáním,
aby se Svatý rok milosrdenství
stal rokem Hospodinovy milosti
a aby tvá církev s obnoveným nadšením
mohla přinášet radostnou zvěst chudým,
vyhlásit svobodu zajatým a zdeptaným
a navrátit zrak slepým.

Na přímluvu Panny Marie, Matky milosrdenství,
o to prosíme tebe, jenž žiješ a kraluješ
s Otcem a Duchem Svatým na věky věků.

Amen. 

 

Poselství papeže Františka k postní době